Žehuňský rybník se vyznačuje svou protáhlou hladinou v dolním toku řeky Cidliny, na rozhraní říčních tratí poděbradské a chlumecké. Ačkoliv se již několikrát v minulosti navrhovalo vypustit tuto největší umělou vodní nádrž, která zůstala z dřívějších velmi četných rybníků v úvodí Cidliny, nikdy k tomu nedošlo. Zachování Žehuňského rybníka je odůvodněno jeho velkou hospodářskou hodnotou a významem pro vodní poměry na Cidlině. Od roku 1948 je chráněnou přírodní rezervací. Má závlahový, ochranný, ale i rekreační význam. Tok Cidliny, která rybník napájí, je pravostranným přítokem Labe u Poděbrad, a má povodí o rozloze 1177 km². Část její vody odvádí Sánský kanál do Mrliny.

V České republice má rybníkářství dlouhou tradici. První rybníky byly zakládány již ve 12. a 13. století. Největšího rozmachu dosáhlo rybníkářství v 16. století, kdy výměra rybníků v Čechách činila asi 180 000 hektarů. Žehuňský rybník byl pravděpodobně založen roku 1492 králem Vladislavem Jagellonským, který tak navíc umožnil lepší a bezpečnější přechod přes řeku Cidlinu (po hrázi) kupcům putujícím na východ od Prahy. Slavatové postoupili králi pro založení rybníka velkou část dědin a pozemků. Za luka a grunty odňaté rybníkem obdrželi sedláci a Michal Slavata náhrady. Od svého založení až do roku 1629, kdy bylo Chlumecko zapsáno do zemských desek od císaře Ferdinanda II. Janu Oktaviánu Vchynskému ze Vchynic, patřil Žehuňský rybník králi.

Rybník byl postaven na velmi příhodném místě, takže zadržuje přívaly cidlinských vod do labského údolí. Je také velmi příhodný pro chov ryb, protože má mělké okraje, kde se voda snadno prohřeje, což skýtá výborné prostředí pro život planktonu.

Srovnávají-li se české rybníky podle velikosti zatopených ploch při normálním hladinovém stavu, je Žehuňský rybník na osmém místě. Podle délky je třetí po asi 7,5 km dlouhém Staňkovském rybníku u Chlumu na Třeboňsku a Bezdrevu.

Hráz Žehuňského rybníka je dlouhá 870 metrů a v nejhlubším místě má výšku asi 6,5 metru. Úvodí Cidliny u hráze měří 1140,3 km². Při normálním zimním hladinovém stavu měl rybník objem 4 137 600 m³ vody a zatopená plocha činila 280,5 ha. Pokud voda stoupla až k nejnižšímu místu hráze (hráze nebyla vodorovná), byl objem rybníka 6 381 400 m³ a zatopená plocha dosáhla 427,6 hektaru.

Po hrázi vede okresní silnice, přerušená až do úprav v letech 1951–1955 mosty nad třemi stavidlovými splavy. Počínaje od levého břehu byl první splav nejstarší, zvaný „Na skále“, o čtyřech dřevěných stavidlech. Druhý splav „Na osmi“ měl osm stavidel.

V minulosti, stejně jako dnes, přivábil výlov rybníka na hráz mnoho lidí z nejširšího okolí. Až do roku 1945, kdy přešel rybník z majetku Kinských pod státní správu, se lovívalo vždy po dvou letech a výtěžek se pohyboval kolem 300–500 centů kaprů, kromě menšího množství štik, okounů, bělic a několika úhořů. Již týden předem se vypouštělo osmnácti stavidly. Mohutné proudy vody zaplavovaly louky široko daleko. Když voda v rybníce opadla, zatahovala se velkou sítí (vazbou), počínaje od Zbraně. Nádeníci se brodili bahnem po obou stranách sítě, kterou táhli lany. Za sítí šli lovci a řídili postup prací. Kožené boty důkladně promazané tukem, sahající lovcům až k pasu, měli připevněny křížem přepásaným řemenem přes ramena.

Vazba se pracně přitáhla do loviště, a tam se kesery a ohnoutkami ryby vytahovaly a třídily do kádí. Roztříděné ryby sádecký odpočítával a vážil. Při odpočítávání počtu přes dvacet používal starého jednotného měřicího nástroje, například „jedenmecítma“, „dvamecítma“ atd. Zvážené ryby podávaly ženy stojící na schůdkách, vždy dvě a dvě proti sobě v plachetkách na hráz. Tam se sypaly do voznic, které byly koňskými potahy dopravovány na sádky v Chlumci nad Cidlinou. Rybolov trval celý týden, zatímco dnes se za použití plné mechanizace končí za dva až tři dny.

Při moderním způsobu hospodaření se upustilo od bývalého tradičního letnění rybníka. V dřívějších dobách býval rybník vždy dva roky napuštěn a po výlovu pak zůstal jeden rok nasucho. Dílce se pronajímaly a osévaly. Pokud nepřišla povodeň, plodinám se zde dařilo. Některá léta však nájemci zasévali i třikrát a nesklidili nic, protože jarní a letní vody zaplavily a zničily vše. Poslední letnění se uskutečnilo při rozsáhlé rekonstrukci v padesátých letech, předtím za II. světové války, kdy se sklízela z dílců bohatá úroda ječmene a zeleniny, a předtím se uvádí rok 1921.

Lovení rybníka se v posledních letech odbývá každoročně koncem října. V rybníce se chovají tyto druhy ryb: převážně kapr, štika, sumec, amur, tolstolobik, lín a bílá ryba.