První historická parostrojní železnice na našem území byla železnice Vídeň – Břeclav – Brno, slavnostně otevřená 7. července 1839. Tímto rokem začalo první období výstavby železnic, které trvalo až do roku 1855. V tomto období byly vybudovány tratě Břeclav – Přerov – Olomouc, Přerov – Bohumín, Olomouc – Praha, Praha – Podmokly a Vídeň – Bratislava.

Druhé období výstavby železnic spadá do let 1855–1880, kdy nastal tzv. „zlatý věk rozvoje železnic“. V té době u nás působily dvě hlavní společnosti: Rakouské státní dráhy a Jiho-severo-německé spojovací dráhy. Obě usilovaly o koncesi na stavbu tzv. Rakouské severozápadní dráhy, která měla vést z výhodného bodu císařské dráhy Františka Josefa přes Znojmo, Jihlavu, Německý Brod do Pardubic a dále z Německého Brodu přes Kolín a Nymburk do Mladé Boleslavi.

Vládní návrh byl podán parlamentu v roce 1867 a zároveň byla podána žádost o povolení předběžných prací na trati směrem na Trutnov. O této záležitosti bylo rozhodnuto 8. září 1868. Ministerstvo obchodu rozhodnutím z 18. března 1869 nařídilo, že trať na Trutnov bude odbočovat ve Velkém Oseku a povede přes Chlumec nad Cidlinou, Nový Bydžov, Starou Paku, Hostinné a Trutnov-Poříčí, s připojením na Jiho-severo-německé spojovací dráhy.

Trať Velký Osek – Chlumec – Stará Paka – Trutnov-Poříčí byla budována v letech 1869–1871 jako odbočka C.k. privilegované Rakouské severozápadní dráhy. Původní trasa měla vést kolem Sán, Dobšic, Žehuně, Choťovic, Žiželic a Chlumce nad Cidlinou. Odpor velkých sedláků v okolí Chlumce, kteří odmítali prodat svá pole, však vedl ke změně trasy. Hrabě Kinský nabídl své pozemky a nová železnice tak byla svedena za Žehuňský rybník. Tím zmíněné obce přišly o železnici a musely dojíždět na dráhu do Dobšic či Převýšova.

Trať je dlouhá 128,960 km. První úsek Velký Osek – Chlumec nad Cidlinou – Ostroměř byl otevřen 21. prosince 1870 spolu s úsekem Poříčí – Kunčice nad Labem. Oba úseky byly propojeny 1. června 1871.

V roce 1945 podal národní výbor žádost o zřízení železniční zastávky v Choťovicích. Současně byly zahájeny práce na výstavbě technických budov a dřevěné čekárny, kterou zhotovil místní řemeslník Václav Matysov. V roce 1946 byla uvedena do provozu výhybna a zastávka Choťovice, do té doby sloužící jako hláska. Do roku 1971 spadala pod železniční stanici Převýšov, poté byla přeřazena pod Dobšice nad Cidlinou.

Původní výpravní budova stála z pohledu choťovických občanů na druhé straně kolejí. Stanici začal během druhé světové války budovat německý Wehrmacht, konkrétně francouzští zajatci. V letech 1964–1965 došlo k elektrifikaci celé trati, přičemž bylo vystavěno nové nádraží včetně nové výpravní budovy.

Stanice Choťovice se nachází v kilometru 12,03 a má tři dopravní koleje o délkách 712, 715 a 773 metrů a jednu krátkou kusou kolej. Je vybavena reléovým zabezpečovacím zařízením s pomocnými stavědly na obou zhlavích. Ve směru na Dobšice je provoz řízen automatickým hradlem, do Převýšova telefonickým dorozumíváním. Službu zde zajišťuje jediný výpravčí.

Zajímavostí stanice Choťovice je také postrková služba těžkých, zejména uhelných vlaků pro elektrárnu Opatovice v úseku do Převýšova, kvůli převýšení přesahujícímu 10 promile. Úsek trati z Dobšic do Převýšova nad Žehuňským rybníkem patří k nejmalebnějším částem celé trati.